Projekt  "Naše revoluce"
Sametová revoluce - události kolem 17. listopadu 1989  na  Vsetíně

sametova 

Žáci 9. ročníku ZŠ Vsetín Sychrov 97 se v rámci projektu Jeden svět na školách: Příběhy bezpráví, rozhodli vypátrat,
 jak probíhala před dvaceti pěti lety sametová revoluce v našem městě, ve Vsetíně.

V rámci příprav se vydali do Prahy, přímo na Albertov, kde začaly 17. listopadu 1989 první studentské demonstrace.
Prohlédli si pamětní desku těchto událostí na budově Přírodovědné fakulty a vyrazili směrem k Vltavě
přes nábřeží k Národnímu divadlu. Kolem divadla se vydali na Národní třídu do míst, kde před dvaceti pěti lety pořádkové síly napadly tisíce demonstrantů, kteří provolávali známé heslo: „Máme holé ruce“.

Ale školáci ze Sychrova vědí, že dějiny se nepíší jen v Praze, dějiny kráčely i Vsetínem.
Proto se rozhodli zmapovat události listopadových dní roku 1989 na Vsetíně.

Hledají proto jakoukoliv pomoc, vzpomínky, fotografie, vyjádření pocitů, od pamětníků těch událostí.

Projekt bude mít webové stránky, které budou určeny pro výuku,  budou tedy události jen popisovat,
(nebudou hodnotit), půjde o záznam vzpomínek z období listopadu 1989.

Žáci vám budou  vděčni za anonymní i adresné vzpomínky a pocity, obavy, očekávání - či jakékoliv informace.
Chtějí tyto vzpomínky zpracovat ve formě písemné, ale popřípadě i natočit na video či audio záznam
s dobrovolníky  jejich výpovědi, hledají také dobové fotografie, noviny (regionální) atd.


Pokud byste nám byli ochotni pomoci, budeme vám velmi vděční.
Pokud vás naši žáci osloví, udete již vědět, o jaký projekt se jedná.
Jste-li ochotni nám aktivně pomoci, obracejte se prosím na mne:

Kontakt:  Jaroslava Ševčíková, tel. 732 234 692,   jaroslavasevcikova(zav)seznam.cz



POZVÁNKY

* zveme všechny 17.11.2014 na happening ke svíčce *
(památník obětí komunismu u "Gymplu")
od 15.00 hod, pořádá město Vsetín

* zveme také v úterý 18.11.2014 od 14:30 hod. *
na místo listopadových demonstrací 1989 na náměstí Svobody,
budeme číst (my žáci školy) ze vzpomínek pamětníků
reportáž z 18.11.2014 - zde !

plakát - pozvánka zde !


FOTOGALERIE
listopad 1989

fotografie z archivu Muzea regionu Valašsko, p.o.

sametova Vsetín


sametova Vsetín

a

a

a

a

a

a

a

a



VZPOMÍNKY

Vzpomínky jsme získali od pamětníků.
Pomoci nám  můžete i Vy, pokud máte jakékoliv vzpomínky, chcete nám sdělit své pocity, nadšení a třeba i obavy z té doby...
budeme Vám vděční, protože my žáci tu dobu neznáme,
pro nás už je historíí, ale Vy jste ji žili...
žáci 9.A
9.A-nase-revoluce

* * *
upozorňujeme všechny zapojené pamětníky i současníky,
že výstupy projektu mohou být (s našim souhlasem) využity v rámci oslav 25. výročí sametové revoluce
v médiích, k výuce atd...

paní J.
v roce 1989 měla 21 let, vdaná, na mateřské dovolené
Našla jsem se na jedné z výše uvedených fotografií...
Byla to úžasné euforie, nadšení a očekávání plná nadějí.
Byla jsem na MD,  více-méně bez kontaktu s kolegy ze zaměstnání,
a plná obav jsem sledovala události z TV.
A pamatuji si, že v den demostrace byla zima, šla jsem se sotva dvouměsíčním synem ven
a úplně náhodně jsem zjistila, že probíhá demonstrace, nebo spíš míting, jak se tomu říkalo.
Zastavila jsem se, poslouchala a atmosféra mě úplně strhla.
Jsem ráda, že jsem u toho mohla být.

* * *

paní Jana,
v roce 1989 20 let, vdaná, čekala dítě

 Bylo mi asi dvacet. Manžel byl mimo republiku, když 17. listopadu vypukla tzv. Sametová revoluce.
Bydlela jsem na Vsetíně.

Musím přiznat, že jediné, co si z té doby intenzivně pamatuji, byl strach.

Strach, že možná začne válka, že přijedou zase Sověti (dnes Rusové)
a "sjednají pořádek" v naší zemi silou.
Strašně jsem se bála o to dítě, které se mělo každou chvíli narodit.

Možná teď někomu připadám jako zbabělec, ale já jsem žila v obyčejné rodině, na západ jsme neměli žádné kontakty.
Mí rodiče měli oba práci, docela solidně vydělávali, byli to poctiví lidé.
Nevěděla jsem, co je to demokracie… neměla jsem žádné jiné zdroje informací
o světě a o životě, než jaké poskytovala Česká televize a rozhlas.
Necítím se proto nijak špatná, že jsem ze Sametové revoluce nejásala. Ale já opravdu nejásala.


* * *

Paní Ludmila
v roce 1989 měla 50 let

Pamatuji si, že 27.11.1989 začaly ve Vsetíně velké oslavy. Vsetínské Občanské fórum
svolalo velkou demonstraci na náměstí Svobody. Velký průvod šel od Zbrojovky Vsetín (skoro každý zaměstnanec),
celou cestu z Jesenic až na náměstí volali lidé různá hesla a také: Už jsme tady!

Připojili se k nim zaměstnanci Mezu Vsetín, nemocnice, sanitáři, požárníci a všechen vsetínský lid.

Před památníkem padlých se konaly navečer meetingy (asi 7 dnů).
Členové občanského fóra, zástupci obcí i farář zde promlouvali.

Pro mě-zážitek na celý život.

Emoce a pocity z těchto meetingů nám v paměti doteď.
Bylo to obrovské HURÁ pro Českou republiku.

* * *

Vzpomínka tatínka jedné z našich žákyň,
který byl v té době studentem VUT- zde !
+ dobové fotografie ze studentského prostředí

* * *
Paní M
v roce 1989 měla 20 let

vzpomíná si, že
- ve městě  bývala velká shromáždění lidí, kteří něco (nevěděla co) požadovali,
-v televizi probíhalo vysílání z Prahy, kde se shromažďovaly velké davy lidí, kteří měli různá hesla,
- v Klubu Mladých (M klub) se zúčastnila shromáždění, které diskutovalo o událostech v Praze (klub byl na Ohradě).

* * *

Autor: Eliška H.
(Eliška zvolila rozhovor a  souhlasila se zveřejněním tak, jak ho zaslala)

Přibližně od roku 1930 žije má rodina ve Vsetíně. Rodina tatínka pochází z Ostravska a Jižních Čech.
Rodina maminky v okolí Vsetínska žila již delší dobu. Mí prarodiče se ale ve Vsetíně narodili.
Kromě mé babičky, ta se narodila ve Frýdku-Místku. Vždycky jsem se ráda zajímala o dějiny mé rodiny,
kde všichni žili a odkud vlastně pocházíme. Ale z poloviny ( teda doufám ) Valaši opravdu jsme.
   Takže mě velmi potěšilo zadání tohoto projektu, tedy téma “Sametová revoluce”.
Už dříve jsem něco o této revoluci slyšela, ať z televize či od příbuzných. Ale nikdy jsem se tomuto tématu nevěnovala více.
   Připravila jsem tedy rozhovor s mou maminkou, která měla 25 le, když ve Vsetíně revoluce probíhala. Tehdy byla na mateřské dovolené s mou starší sestrou, takže průběh revoluce sledovala spíše v televizi a v rádiu. Ale i tak mi více přiblížila atmosféru listopadu 1989 a já se více vžila do oněch dnů strachu a naděje.

E: Zkusíš mi trochu přiblížit atmosféru listopadu 1989?

M: “ Všichni lidé byli pohoršeni chováním tehdejší policie proti studentům, kteří vyjadřovali svůj názor proti tehdejšímu systému. O veškerém dění se lidé dovídali hlavně z televize a rádií, i když informace byly zlehčovány a nedostatečné. Postupně se konali velké manifestace v celé republice. Lidé toužili po svobodných volbách a po blahobytu a životu jako na západě.”

E: Jak se tě ( popř. naší rodiny ) dotkla revoluce?

M: “ Tvé babičce v roce 1948 znárodnili dům, který jí po revoluci vrátili. “

E: Co vše se po revoluci změnilo?

 M: “ Václav Havel se stal Československým prezidentem a poté vyhlásil první svobodné volby od roku 1948. Začaly se otevírat hranice do jiných zemí. Měnili se a vznikaly nové zákony.  Největší a okamžitá změna byla svoboda tisku, slova. Už mohl každý mít svůj názor a veřejně ho vyslovit. Bez ohledu na to, jestli to byl nějaký zastupitel. Za komunismu už bych byla ve vězení.

E: Co pro tebe znamená svoboda?

M: Např. Můžu si koupit letenku a letět na druhý konec světa. A nemusím se nikoho ptát. Můžu říct, co chci. Můžu si koupit, co chci. A vlastně můžu skoro cokoliv. Ale naopak, demokracie a svoboda znamená, zodpovědnost sama za sebe.

 

* * *

 

Paní Pavla

v roce 1989 měla 34 let

 Pracovala jsem jako účetní ve státním podniku MEZ Vsetín.
Účastnila jsem se pochodu od MEZu na náměstí Svobody, kde byla demonstrace.
Vzpomínám si, že jsem se velmi těšila na změnu, na kterou jsem čekala už od dětství.
( Moje rodina byla protikomunistická ).

Vůbec jsem se nebála, šla jsem do toho naplno.

Ale šlo vidět, že ti, kteří byli v KSČ sice šli, ale moc nadšení z toho nebyli.

Jsem ráda, že jsme se zbavili totality a nastala demokracie.

Dnes podnikám a jsem šťastná, jak to v dnešní době je, i když i v dnešní době není všechno perfektní,
ale pořád je to lepší než totalita.

 

Paní V.

v roce 1989 měla  36 let

Toho roku nám nečekaně umřel tatínek, takže bylo plno jiných starostí. V listopadu byla opravdu zima,
zrovna v těch dnech syn ležel doma s horečkou. Ve škole (v práci) jsme měli po událostech 17.listopadu
hned další týden IPV(=ideově politické vzdělávání ).
Výjimečně jsme se sešli všichni společně ve sborovně, tehdy nás na Sychrově bylo asi kolem 40,
a
bouřlivě se diskutovalo o událostech v Praze.
Dívala jsem se na fotky z té doby a hned na té první jsem poznala Frantu Segrada, dnes uznávaného umělce.
Manžel, který byl na té demonstraci, vzpomíná, že Franta zpíval píseň Náměšť( Krásný je svět, krásnější je...),
poprvé ji slyšel právě tam. Tuto píseň jsem pak roky učila v hudební výchově.

* * *

 Paní Naďa
měla v roce 1989- 30 let si vzpomíná...
Situace se vyostřovala už týden před 17. listopadem 1989.
Mí rodiče bydleli v Praze a jen z vyprávění známých vím,
jak to probíhalo na Vsetíně.
Tou dobou jsme měli čtrnáctidenního brášku, neměli jsme tehdy moc času.
Poslouchali jsme televizi a rádio.
Manifestaci studentů. Fandili jsme studentům i hercům.
Všude byly manifestace, lidi byli nadšení, že se něco děje.
Od Zbrojovky šel velký průvod přes celý Vsetín.
Na náměstí Svobody byly velké manifestace, lidi cinkali klíčema
a my jsme s dojetím poslouchali z rozhlasu i televize píseň Modlitba pro Martu od Marty Kubišové.
Těšili jsme  se, že bude lépe, ale zároveň jsme měli trochu obavy, aby nedošlo k nepokojům.
Štěstí a radost střídaly obavy a strach.
Tuto událost mám v hlavě navždy.
* * *

Jak si město Vsetín v zpomínalo při 20-tém výročí "Sametové" v r. 2009
na dané události si můžete přečíst tady:
ze stránek města

* * *

slečna Petra,
v roce 1989 měla 7 let

Z období revoluce se mi vybavuje pouze jediná osobní vzpomínka,
i když je to spíše čerstvě porevoluční momentka. 
Jako maličcí prvňáčci jsme stáli s aktovkami na zádech seřazeni ve třídě před odchodem na oběd.
Tehdy ještě soudružka učitelka se před nás postavila a povídá:
„ Děti ode dneška se už nebudeme loučit slovy – Na shledanou soudružko učitelko,
ale paní učitelko. Pojďte, zkusíme si to!“

My jsme horlivě kývali hlavičkami a spustili jsme sborově:
 „ Na shledanou sou-paní učitelko!“

Paní učitelka nás pochválila a my měli radost, jak jsme to zvládli,
i když jsme samozřejmě vůbec netušili, proč ji máme oslovovat
jinak :-)


* * *

pan S.
v roce 1989 měl 26 let
Pracoval ve Zbrojovce na Vsetíně a pamatuje si,
že všichni zaměstnanci od nich z práce šli v průvodu z Jasenic do města a cinkali klíči.
Jejich vedoucí jim říkal, že pokud půjdou demonstrovat, tak mají počítat s vyhazovem.
Naštěstí je nepropustil. A také si vzpomíná, že po městě se roznášely nějaké letáky.
Bohužel si nevzpomíná, co na nich přesně bylo.

Jeho táta si vzpomíná, že se rušily Milice.
Musely se také odevzdávat zbraně.


* * *

Paní L.
bylo v té době 21 let

Byla v té době na mateřské dovolené s půlročním synem.
Vzpomíná si na ty dny, že v televizi bylo hodně zpravodajství o těchto událostech
z hlavního města Prahy. Také o tom hodně debatovali v rozhlase.
Hodně se o tom psalo v tisku.
Měla z toho smíšené pocity, co tahle událost přinese do budoucna.

* * *

Pan M.
roku 1989 mu bylo 58 let
vzpomíná…
pamatuji si, že jsem nadšeně a plný nadějí sledoval události v Praze.
 Věděl jsem od tatínka co je to demokracie a doufal jsem, že po r. 1989 k nám přijde znovu.
Doufal jsem, že se najde druhý Masaryk, a našel se! Jen se jmenoval Václav Havel – maják
a ukazatel demokracie pro náš národ.

Myslím, že pražské Občanské fórum bylo založeno už devatenáctého listopadu a mám pocit,
že hned na to bylo založeno to vsetínské. Také jsem si jist, že první svíčka „pro revoluci“
byla na Vsetíně zapálena už 19.11.1989 a mám pocit, že ji zapálila paní Jaroslava Kudlíková  (manželka porevolučního starosty).

Musím se přiznat, že jsem brečel jako malý, když se na Vsetíně povedlo zorganizovat 27. listopadu stávku
a demonstraci na náměstí Svobody. Ten průvod, co šel městem z velkých podniků,
od Zbrojovky, od Mezu, od nemocnice… bylo to jako lidské moře a my všichni doufali,
že nám nese „čerstvý vítr“ a naději. Věřil jsem a pořád věřím.
Byly to nejkrásněší chvíle mého života.
* * *

Paní Ema
v době revoluce 25 let

Těsně před revolucí zakládala rodinu, a proto toto období chápala v rámci celé rodiny.
Obavy z nepokojů a násilí, nejasná budoucnost, nikdo nevěděl, jak se celá situace vyvine, 
a proto byla spíše v pozadí celého dění. Se zájmem sledovala média, vyhledávala veškeré informace
a doufala, že zvítězí zdravý rozum nad násilím.

* * *

Pan Segrado

*Účastnil jste se pochodu od Jasenic k náměstí Svobody? 
Ne já už byl na náměstí. Ten pocit slyšet jak pochodují Zbrojováci a zpívají si do kroku byl úžasný.
Dupot byl slyšet už od Růžičků. Jako Husité.

*Těšil jste se na změnu nebo jste se naopak bál?
Ta změna už visela ve vzduchu. U hasičárny transporter, ze Vsacanu (pozn. Hotel vedle náměstí)
 nás filmovali a nahrávali. Byl čas přestat se bát a jít do toho. Opatrníci se objevili až mnohem později.

*Pomáhal jste při organizaci? 
V Praze se zdálo, že je vymalováno, ale na těch menších městech se to muselo také rozhýbat.
Bolševik čekal na odezvy z oblastí a taky hrozilo, že se někde zblázní nějaký agilní major a nedopadne to dobře.

*Mluvil jste před ostatními?
Ta otázka je úsměvná. Jsou-li „ostatní“ každý večer plné náměstí-pak ano.

Pak v noci do Prahy a ráno zpět s plakáty, letáky.
Byli jsme první mimopražské fórum zaregistrované v Lucerně a ve Špalíčku.

Spávali jsme asi tak 3-4 hodiny.

*Kde jste tehdy pracoval?
V družstvu IRISA

*Kolik vám bylo let?
Třicetčtyři a dětem 10 a 12 let.

*Jaký jste měl pocit z té doby? 
Báječný, vždyť jsme si mysleli, že se toho nedožijeme.

Ten režim mohl skomírat klidně ještě léta.

*Jste spokojený s dnešní dobou?
To, co tady bylo předtím, byl nenormální totalitní absurdistán,
který už žil jen ze setrvačnosti.
To, co je zde nyní, je skoro normální stát, v němž je neobyčejný nepořádek.

Proč tomu tak je, má své příčiny v tom, že se změnil režim, ale nezměnili se lidé.

A devastace morálky a etiky je hlubší, než jsme se domnívali. Tak se asi „přesametovalo“
a lidé zapomínají velice rychle. Svoboda je hodnota, kterou nejde srovnat s ničím.

To vše ostatní je o patra níže.

 

Ptala se Barča H.

* * *



plakát- pozvánka na doprovodné akce

pozvánka- 18.11.2014


 

vloženo 14.9.2014